Barva vlasů

vlay

Že jsou vlasy korunou naší krásy už víme. Že výrazně ovlivní náš vzhled je taky zřejmé. Proč jsme ale neustále „nespokojeny“ , na to odpověď hledám. Někdo tvrdí, že je to tím, že ve skutečnosti jsme nespokojeny samy se sebou, nebo za tím vězí jiný problém.

Já si to ale nemyslím, lépe řečeno nepociťuji na sobě, že bych měnila barvu nebo střih, když mě něco podvědomě trápí.

Protože to bych se trápila asi celý život.

Spíše je to jako koupit si nové boty. Nebo přeházet nábytek v obýváku. Prostě a jednoduše pro ten pocit. Pocit změny.

 A já změny miluju.

Za svůj život jsem vyzkoušela snad všechny druhy vlasových barev. V pubertě jsem si své přírodní lehce zrzavé (zlaté, říkám já, protože to zní lépe) tónovala šampónem na rudě červenou a tím to všechno začalo.

Pak přišly na řadu světlé melíry, z melírů jsem se stala žlutou blondýnou. Ale to mi samozřejmě nestačilo, žlutou jsem podbarvila hnědou, takže vršek zůstal na blond a spodek byl tmavý, nutno dodat, že vše se točilo podle tehdejších trendů.

Když mi jednou teta podbarvovala vymytý tmavý spodek, omylem se rukavicí otřela o světlý vršek, pak byl sled událostí velmi rychlý a já z toho vyšla jako bruneta.

Reakce nejbližšího okolí Vám popisovat nemusím, stačí, když napíšu, že teta se mi ještě dlouho potom omlouvala.

S barvou jsem se sžila (ne, že by mi zbývalo i něco jiného) a po následující řadu let, jsem byla brunetkou, jen s drobným rozdílem, že už ne v odstínu kaštan, ale spíše hořké čokolády. Mnozí to vnímali jako barvu černou, já tvrdím dodnes, že jsem byla bruneta (možná kapku tmavší přiznávám).

Určitě jste postřehly ten minulý čas. Dnes samozřejmě brunetka (ani černovláska) nejsem. Ani nevím, kde se zrodil ten nápad, ale během posledních pár měsíců jsem opět blondýnka. Teď už ne žlutá, jako za mlada, teď už jsem šla s lehkým odstínem do platiny.

Zjistila jsem, že být světlá je fajn, mám o dost více možností na případné změny.

Naši mě sice i po dvou měsících mé nové barvy nepoznají, ale to asi chce taky svůj čas.

S nynějším tónem jsem opravdu spokojená. Opravdu? Napsala jsem opravdu? To bych měla opravit. Jsem spokojená, ale zároveň vím, že toto není moje finální barva.

Co se vlasů týče, často jsem měla pocit, jestli i ostatní mé kamarádky sdílí stejný problém a byla jsem velice potěšena, když jsem zjistila, že sdílí.

Má sousedka má v černých vlasech nový zlatý melír a prý to ještě není to pravé ořechové. Jiná zase nemohla najít správný odstín blond a tak je raději světle hnědá, včera mi posílala fotky modelek s předmětem : „mrkni na barvu, hodila by se mi? „.  Tím mě nevědomky nesmírně potěšila.

Ale čím to, že svou barvu a vlasy jako celek tak strašně řešíme? Je to jako nekonečný pramen nápadů a možností. Takže proč vlastně ne?

Ať žije kreativita.

Také řešíte barvu svých vlasů?

Experimentujete se svými vlasy, nebo sázíte na klasiku?

Hodnocení článku:

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (3 hlasů, průměr: 2,33 z 5)
Můžete přeskočit na konec komentářů a zanechat reakci. Příkaz PING není nyní povolen.

2 reakce na “Barva vlasů”

  1. pegonela napsal:

    Já barvu moc neřeším. Občas si dám melír, jinak mám svou přírodní barvu, jsem špinavá blondýna.

  2. Timea napsal:

    Barvím se už dlouho na červeno – černou. Mám několik oblíbených barev ve velmi podobných odstínech, a ty střídám, vyhovuje mi to tak. Vlasy to neničí, naopak, kvalitní barvy je pěkně vyhlazují a vrací jim lesk.

Napsat komentář

Chci dostávat informace o nových reakcích prostřednictvím e-mailu.