Osudová láska – pouze jednou v životě?

5722309_s

Je doopravdy možné osudovou lásku potkat pouze jednou v životě? A co je vlastně osudová láska? Víte to někdo? Podle klasicistních románů je to známé „Forever and ever.“ – Jednou až navždy. Prostě láska až  za hrob. Je to však vůbec reálné?

Osudovou lásku chtějí poznat všichni a když říkám všichni, myslím tím všichni, tedy chlapy nevyjímaje, i když se kroutí a valná většina to asi veřejně nepřizná. Jenomže poznat takovou lásku se nemusí kolikrát poštěstit ani jednou. Osudová láska totiž neznamená pouhé slovo milovat….

Osudová láska je pouze naivní představou, že to musí znamenat to nejlepší, co by mohlo člověka potkat. No jistě je to plné vášně, křídel, třepetání, žhavého sexu, ale ty pády…

Osudová láska neznamená synonymum pro šťastná.

Vezměte si Janu Eyrovou, kolik si toho vytrpěla než byla konečně šťastná.

Tak co je to vlastně osudová láska? Jde to vůbec definovat? Co je jisté, často se na ni přijde a člověk o ni přijde. Pouze ve výjimečných případech…

Co je osudová láska je těžké definovat. Je to něco, co bere dech, co je plné vášně, lásky a možná i nenávisti, děsí, že je to až tak veliké, někdy to děsí až natolik, že chce před ní člověk utíkat. Je to však silnější a je jedno jestli je stejného názoru, stejně se obléká a poslouchá stejnou muziku, prostě, kdy jsou dva jedním celkem, když si rozumí beze slov, když táhnou za jeden provaz, pomáhají si v těžkých chvílích, podporují se, důvěřují si, věří si a život by za toho druhého dali… tak…tak nejspíše  dotyčné praštila do nosu cedule s vývěskou: OSUDOVÁ LÁSKA.

Přesto se tomu často ti dva tolik brání, odmítají, vzdorují, ničí se až ji nakonec zadupou a docela ji udusí….

Proč?

Kdo ví…

zeptejte se sester Brönteových  anebo Jane Austenové, která čerpala ve svých knihách ze svého vlastního života – ze své vlastní nešťastné osudové lásky…

Je doopravdy důležité, zda za život potkáte jednu, či více osudových lásek? Někdo nepotká ani jednou, protože zůstává zaslepený a někdo potká třeba i dvě. Jenomže ani to vždy nemusí znamenat štěstí, ale kolikrát i pěknou lapálii.

Nepachtěte se proto po osudové lásce, mnohdy ji totiž máme přímo pod svým nosem. Stačí jen rozevřít, dlaň své srdce a oči. Nenechte si ji proklouznout mezi prsty, buďte upřímní a to nejen k tomu druhému, ale hlavně  k sobě. Nebojte si přiznat své city, i když jsou možná jiné než jste si původně představovali…Zapomeňte na konvence a na to, co tomu budou říkat jiní, ptejte se sami sebe, co vlastně chcete a zda si umíte vedle toho druhého představit zestárnout.

A ještě něco…

jedna známá a mnoha lidmi ověřená věc…

K tomu, aby mohl být člověk milován, musí v první řadě nejprve milovat i sám sebe, teprve až pak má naději potkat tu svou osudovou lásku.

PS: A ještě abych to více zamotala…Víte, že osudový muž nemusí znamenat ideální otec dětí? Ne vždy tedy musíte milovat osudového muže, ale můžete mít ideálního otce a manžela… a naopak…Pro koho se tedy nakonec rozhodnete? Pozor i zde při špatném rozhodnutí můžete nakonec celý život litovat…

anebo, že byste volili mít pro jistotu oba dva? :-)

Hodnocení článku:

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (9 hlasů, průměr: 4,44 z 5)
Můžete přeskočit na konec komentářů a zanechat reakci. Příkaz PING není nyní povolen.

6 reakcí na “Osudová láska – pouze jednou v životě?”

  1. pegonela napsal:

    Je to fakt složité. Já se mohu většinou zamilovat jen do grázlů. Proto jsem asi se synem sama. Tolik hodných a milých kluků mě mělo rádo, a chemie nepřišla. Když se zamiluji, tak je to možná osudové, ale rozhodně to není ten pravý. A mám syna, tak je to ještě složitější.

  2. Timea napsal:

    Dva muži souběžně nemohou být osudovou láskou ! :-) ))

  3. marion napsal:

    Osudová láska? Ano, existuje a myslím, že je to opravdu v prvé řadě něco, co bere dech, co vzbuzuje bázeň. Každý má určitou představu o partnerském vztahu a protože – aspoň já jsem skeptik – ví, že jsou to ideály, neočekává tolik, ale méně. A pak přijde ten Někdo. Je zvláštní. Vůbec nejzvláštnější na tom je, že v jeho přítomnosti jste nejautentičtější, že když něco řekne, většina to pochopí jinak než vy a pak zjistíte, že to mínil, jak jste si to mysleli vy a ne oni… Že používá výrazy a gesta či mimiku jako vy a že vás tím vlastně ze začátku štval…
    No, ale je to osudová láska, nezapomeňte! Nemůže skončit dobře, oba jeho protagonisté jsou odsouzeni – zpravidla k bolesti až do stavu agonie a vy i navzdory tomu všemu té všudypřítomné rozervanosti nelitujete! „Non, je ne regrette rien.“… To je přesně ono. Není to jen „chemie“, není to jen porozumění, nejsou to jen sympatie. Je to ta Láska s velkým „L“. A pak existuje něco mnohem poklidnějšího bez oněch výšin, ale i bez té propasti bolesti, zoufalství a pádů a to je to většinové. Otázkou je nakolik se necháte ovlivnit tou osudovostí? Chcete být opravdu do konce života sami a vzpomínat? To poklidné štěstí navzdory své malosti a průměrnosti je pozitivně přítomno. Pokud se od něj člověk odvrátí, je sám proti sobě. Příroda má totiž ráda rovnováhu, proto i tu velkou lásku mohou šťastně prožívat jen nemnozí… Záleží jen na nás, jestli se tím necháme užírat, nebo budeme ŽÍT…

  4. Markéta napsal:

    Marion má pravdu, vytesat do kamene… Osudová láska existuje a je to příšerný, je to jak karma, člověk sice po ní žije to „klidné štěstí “ ale někde v hloubi duše to čas od času zabolí…

  5. Marta napsal:

    Vím co je osudová láska – prožila jsem si ji. Nechtěla jsem znát pravdu, city přehlišily vše racionální. Milovala jsem tak moc, až to bolelo, nespala jsem, pálila jsem mosty, ubližovala lidem okolo sebe. Po několika letech jsem to rázně ukončila, už je to 3 roky stará záležitost, ale když někde vidíl o něm zmínku, jeho fotku atd., tak se rozklemu, sevře se mi žaludek a opět se peru s divným pocitem v sobě. Milovala jsem ho, možná ještě miluju, ale dnes už umím používat rozum a vím, že to musím nechat jen vzpomínkách.

  6. Gracie napsal:

    Osudovou lásku někdo potká,jiný se s ní nikdy nesetká.
    I když osudová láska není jen ta ve které je člověk jenom šťastný. Láska a ta osudová může člověku pěkně zamotat hlavu i city, v tom lepším případě, v horším případě může člověk ve své zamilovanosti udělat i spoustu hloupostí, které by nikdy neudělal za normálních okolností.Proto si myslím, že dělat vše proto,aby se uspokojilo partnerovo ego, je trochu málo pro lásku, v lásce by mělo být vše oboustrané, dělit se i o lásku. Věřím, že každá láska, i když není osudová, člověku, který miluje přinese okamžiky na které bude vzpomínat. Nejkrásnější cit je právě, když má jeden druhého rád.

Napsat komentář

Chci dostávat informace o nových reakcích prostřednictvím e-mailu.