Trapas

5807329_s

Také se Vám to stává? Trapné okamžiky, kdybychom se nejraději propadly někam moc hluboko do středu Země.
Mě se tohle stává bohužel často, nedokáži potom ovládnout sama sebe a řehtám se na celé kolo.
Jednou jsem tajila před svými kamarády nového přítele. Všichni jsme se dohromady znali, jezdili několika auty na výlety a měli něco jako klubovnu udělanou z garáže rodinného domu manžela mé kamarádky. Všichni si o našem „vztahu“ šuškali a kolovaly různé domněnky, ale důkaz nedržel v ruce nikdo z nich. My se k sobě nijak neměli, jen se pozdravili, stejně jako to dělali všichni ostatní.

Jeden večer, kdy nás v garáži zbylo po málu (jedna kamarádka a tři kamarádi) jsme si otevřeli portské víno a s kamarádkou vypily více, než bylo v danou chvíli vhodné. Jak už to tak s alkoholem stává, co na srdci, to na jazyku, jsem rozverně konverzovala se zbylými kamarády. Říká se, že v alkoholu bývá pravda, já jsem ten večer byla zdárným úkazem.

Naše debata byla divoká, jelikož jsme s Martinem (jeden z kamarádů) rozebírali mobilní telefony a já vehementně bránila nový model od Applu. Právě v těchto chvílích jsem na celou místnost zvolala : „To teda ne, Danieli!“, všichni úžasem zkoprněli. Jestli do této chvíle nikdo z nich nedisponoval důkazem, tak teď ho měli všichni zúčastnění. Daniel je jméno mého tehdejšího přítele. Marně jsem se pokoušela zamluvit to do autu. Vzhlédla jsem ke kamarádce a hledala záchytné lano: “ Víš, kterého Daniela myslím?“, “ To nevím.“, nepochopila.“No toho přeci z baru U hvězdy“. “ Z jakého baru?“, stále nechápala a na obrovský trapas bylo zaděláno. Zbytek přítomných propukl v hurónský smích a já s nimi. Vzápětí jsem odjela taxíkem domů a další dny dělala, jakože se vlastně nic nestalo, ale každý už měl obrázek docela jasný.

Naštěstí se k tomu už nikdy nikdo nahlas nevyjadřoval (alespoň ne přede mnou) .
To je ještě jedna z těch příjemnějších situací, někdy se člověku stávají věci, které potom nejsou ani trošku k smíchu, ale přiklánějí se k pláči.

Má kolegyně z práce si na důležité poradě zadělala na ostudu tím, že pustila na prezentaci úplně jiné DVD než bylo třeba. Takže místo marketingových grafů, jsme všichni měli možnost vidět, jak probíhá večer v ložnici s jejím manželem. Kolegyně Zuzka utekla z místnosti v slzách a dokonce podala z firmy výpověď. Později jsem se dozvěděla, že si tyto lechtivé DVDéčka pojmenovává pracovními popisky, aby děti nenapadlo přehrát si je, kdyby je náhodou našly. Jenže ouha chybička se vloudila.

Jak snášíte podobné trapné chvilky Vy?
S nadhledem a zasmějete se tomu, nebo se naopak stydíte sama za sebe?

Hodnocení článku:

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (1 hlasů, průměr: 3,00 z 5)
Můžete přeskočit na konec komentářů a zanechat reakci. Příkaz PING není nyní povolen.

2 reakce na “Trapas”

  1. Timea napsal:

    Snažím se trapasy překonávat smíchem, myslím, že je to tak pro obě strany snesitelnější.

  2. pegonela napsal:

    S úsměvem jde všechno lépe. Nakonec, všichni jsme jen lidi…

Napsat komentář

Chci dostávat informace o nových reakcích prostřednictvím e-mailu.