Žijme přítomností

přítomnost

Děláte spoustu věcí najednou a nevíte kam dříve skočit? Procházíte si před usnutím co všechno je třeba zítra udělat? Zapomeňte na chvíli na všechno. Nedělejte NIC. Není to důvod pro výčitky.

Na internetu je stránka, kde se máte v rámci vypnutí dvě minuty dívat na obrazovku se zapadajícím sluncem a poslouchat šumění moře.

Možná se to bude zdát divné, ale kdo tohle dokáže, aniž by se podíval jinam, zamyslel nad povinnostmi, prohlížel písmenka na klávesnici nebo ťukl na myš, je u mě borec.

Málo kdo dnes umí dělat NIC.

Občas se nám to povede u moře nebo na dovolené, ale to je jen párkrát za rok. Přitom bychom klid a ticho potřebovali jako sůl.

Každý den nám zvoní telefony, pípají sms zprávy a naše emailová schránka přijme dostatečné množství pošty.

V takovém spěchu máme pocit, že když vypustíme je to vlastně lenivost.

Když v 18. století vyjel první vlak, všichni z toho byli celí paf, jaká to je rychlost. To by teprve zírali jakou rychlost známe my dnes (desetkrát vyšší).

Dnes už nemusíme čekat týden na poštu od drahého, dnes máme ICQ, Skype, email…

Myslíme si, jak vlastně nejsme rychlí, ale ukázalo se, že pracujeme mnohem pomaleji, než nám technika umožňuje.

Už jen problémy, které máme s automobilovou dopravou ukazují své. Už totiž nejezdí jen deset aut. Ten skvělý nápad pořídit si auto napadl téměř každého a tak dochází k tomu, že místo, abychom se přemístili rychleji, si za volantem nervózně okusujeme nehty.

Také proto založili lidé unavení zběsilou rychlostí doby, před dvaceti lety, spolek pro zpomalení času.

Zkusme si spočítat kolik zbytečných emailů a esemesek pošleme za den. Kolik hodin strávíme surfováním po internetu, koukáním na večerní pořady televizí a v neposlední řadě zkoumáním fotek z akcí našich kamarádů a jejich kamarádů na facebooku.

Chceme být všude a tak pořádně nejsme vlastně nikde.

Nedávno jsem si sama zrušila Facebook. A co se stalo? Nic. Mí kamarádi a známí pochopili, že jsem nezahynula, jen že se s nimi raději budu vídat – lidsky.

Zkusme si představit, že máme volnou hodinu. Vypneme telefon, notebook a veškerou elektroniku, nebudeme nic psát, kreslit ani přemýšlet.

Zkrátka teď nebudeme dělat NIC.

A že se Vám to nedaří? To je přeci normální. Vždyť takoví buddhisté se tomu učí celý život, protože vědí jak zatraceně těžké to může být.

Když vypneme všechny zvuky a barvy, zůstáváme jen sami sebou.

Neznamená to, že hned musíme přemýšlet o smyslu života, ale můžeme se podívat na věci okolo, které v běžném životě ani nestačíme vnímat. Jak máme krásné nehty, nebo jak se ta bílá váza do obýváku perfektně hodí.

 Je potřeba mít čas jen pro sebe. S nikým se nebavit a být jen sám.

To co nám často tak chybí je přítomnost. Trápíme se za chyby v minulosti a děsí nás co všechno může budoucnost přinést. Ženeme se zbytečně dopředu, místo toho, abychom se dívali jak je kolem nás vlastně krásně.

Hodnocení článku:

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Můžete přeskočit na konec komentářů a zanechat reakci. Příkaz PING není nyní povolen.

3 reakce na “Žijme přítomností”

  1. pegonela napsal:

    Uvědomuji si, že tento článek je i o mně. Taky dělám víc věcí najednou, pořád myslím dopředu a spěchám. Pobízím syna, pořád mu vyčítám, že je pomalý. Kamarád je „přírodní typ“, zkoušel žít nějakou dobu ve tmě, vyhýbat se lidem, věnuje se reiki. Smála jsem se mu, ale něco na tom možná bude. Jen jako samoživitelka jsem zapomněla dělat NIC.

  2. Timea napsal:

    Hlavně nežít minulostí, to je oč tu běží!

  3. pegonela napsal:

    Ale minulost nás často poznamenává i do budoucnosti, bohužel.

Napsat komentář

Chci dostávat informace o nových reakcích prostřednictvím e-mailu.